Jak se vyrábí Ferrari?

Máme tady 165 tisíc čtverečních metrů zeleně. Venku i uvnitř. Jen za posledního půl roku jsme vysadili dvě stě nových stromů, máme plán snížit emise CO2 o 35 procent a být energeticky soběstační," vypráví Valeria Costa, jako bychom byli kontrola ze strany Zelených nebo delegace Ala Gorea. Pak začíná o zaměstnaneckých výhodách: fitness s trenérem, firemní ubytování, Formula Uomo, která zajišťuje třem tisícům pracovníků... Wrrrrrrroaaaaaaaaam. Tirádu o nejlepším místě pro práci brutálně rozřízne projíždějící testovací, matně černé 599XX. A za ním rudé 458 Italia. Proto jsme tady. Vidět, jak a kde se vyrábí ty řvoucí bestie. Jak se vyrábí ferrari.
Zvenku továrna v Maranellu, malém městečku, kde všechno a všechny živí a táhne vzpínající se kůň - cavallino rampante, rozhodně nevypadá jako klasická automobilka. Za malou vrátnicí je to spíše světová přehlídka moderní architektury. Jean Nouvel - ten, co v Praze stavěl Anděl centrum na Smíchově - navrhl montážní halu. Renzo Piano - ten, co se proslavil stavbou Centre Georges Pompidou v Paříži a budovou New York Times - pro Ferrari vymyslel zkušební vzdušný tunel. Massimiliano Fuksas, známý z La Defense, je autorem zdejšího vývojového centra s vodou tekoucí po střechách. Valeria nelhala, všude je světlo a zeleň, která zabírá skoro třetinu celkové plochy. A je tu neautomobilově a neitalsky čisto.
Pravda, ta trochu méně čistá práce, výroba podvozků a karoserií se odehrává v nedaleké Modeně v Carrozzeria Tagliatti, odkud se do Maranella vozí. Opačným směrem zase putují motory pro sesterskou továrnu Maserati, která mimochodem tak naleštěně jako Ferrari nevypadá. Místní motorárnu tvoří prosklená budova se střechou plnou solárních panelů a akustikou, v níž slyším cvakat spoušť kolegy fotografa. Většinu práce tu obstarávají roboti, dva nejlepší z nich se jmenují Romeo a Julie a člověk má skoro pocit, že jsou tu jen na dívání. Za skleněnou stěnou tenhle zamilovaný robotický pár postupně mrazí součásti pístů, po každém zanoření do ledové lázně vystřelí bělostný obláček sněhové páry. Romeo předá součástku Julii a ta ji naopak rozpálí do ruda. Co to pak v motoru přesně dělá, těžko říct. Ale prý to zajišťuje pevnost a přesnost v tisícinách milimetru. A určitě to asi taky přispívá k tomu nezaměnitelnému dunění osmi nebo dvanácti válců, za kterým se každý chlap otočí spolehlivěji než za krásnou Italkou.

Dlouhé čekání

Než však vaše ferrari poprvé rozvibruje ulici, uplyne od objednávky rok či spíše dva. Skoro se tomu nechce věřit, že se na auto ceny rodinného domu musí čekat. "To je vždycky těžké klientům, kteří si kupují první ferrari, vysvětlit," říká Robert Pergl, jehož firma v Česku ferrari a maserati prodává. Jak dodává, většina z nich ale nějaký ten kousek z Maranella doma už má, a tak ví, co se bude dít. Musí zaplatit zálohu deset patnáct procent a pak čekat. "Tu dlouhou chvíli jim trochu zpříjemňujeme, každé dva měsíce z továrny něco dostanou - model přesně podle specifikace auta, které se pro ně vyrábí, pozvánku na akce a tak podobně," říká právník, jenž svoje první ferrari koupil dřív, než měl ve své poloprázdné kuchyni sporák. Nejkratší dobu se čeká na Ferrari California: zhruba šest měsíců. U ostatních modelů je to víc než rok, někdy dva, tahle značka si zakládá na tom, že poptávka je vždycky větší než nabídka.
K některým modelům se pak prostě nedostanete, ani kdybyste se rozkrájeli. Třeba nové supersportovní 599 GTO by v Česku chtělo osm lidí, dostane se však jen na čtyři. Prostě přídělový systém. "Podle zásluh, podle toho, kolik u nás nakoupili, podle toho, jestli závodí a tak," vysvětluje Pergl, jaký filtr na zájemce nasadí. V Česku se loni prodalo rekordních pětačtyřicet vozů Ferrari, stejný počet dostane přiděleno i letos, a to až po intervencích. Podle Pergla by se prodalo i víc - když se minulý měsíc v Praze otevíral nový showroom značky a byla tady generalita z Itálie, někteří zákazníci osobně o nová auta z exkluzivní série škemrali. Za zálohu sto tisíc eur se pak dostali do pořadníku.
Ferrari sice není úplně ruční výroba na koleně, žádná velká rychlost se však ve zdejší továrně rozhodně nenosí. Za rok se vyrobí okolo šesti tisíc aut, denně z linky sjede tak patnáct dvacet vozů, ne víc. Zákazník si sice může vzít základní auto podle katalogu, ale to neudělá nikdo, tohle je výroba na míru. Můžete si vybrat barvu - tak sedmdesát procent lidí chce červenou. Můžete volit odstín interiéru, čalounění přístrojové desky, typ volantu, barvu švů, druh kůže, barvu a typ pásů, barvu brzd, koníka na blatníku... Na co si vzpomenete. A na co máte.
Přímo uprostřed továrny v Maranellu je místnost zvaná Ateliér, kde všechny ty možnosti vidíte a můžete si nakreslit auto podle svého. Fyzicky si můžete osahat sedačky a kůži, z nichž se vyrobí, zkusit si volant a pak na velké obrazovce pomocí speciálního programu sestavovat a kombinovat. Pokud to neohrozí bezpečnost auta či jeho charakter, chtějte vlastně cokoliv. Kvůli téhle službě nemusíte ale cestovat do Itálie, podobně to funguje ve dvou stovkách showroomů po světě včetně Prahy, která má dnes nejmodernější salon vůbec. Někdo přijde a má auto hotové za půl hodiny, jiný potřebuje týdny a někdo si bere i posilu. "Nedávno tu byl zákazník s manželkou, třemi dětmi a babičkou. To nebyl snadný výběr," říká Pergl. Mimochodem, svoje ferrari si můžete sestavit i na internetu, zkuste si to na www.ferrari.com.

Svatba s Ferrari

V den, kdy se váš vůz konečně dostane do výroby, technici připraví na každou operaci speciální šuplík s díly, číslem auta i jménem. Když přijde karoserie, nalakovaná vámi vybranou barvou, a podvozek, čeká auto v montovně celkem dvaapadesát zastávek, než bude kompletní. Montážní linka se po červené podlaze sune tiše a pomalu. Nejdřív podvozek, nebo spíš podvozková platforma s motorem, kompletní elektrikou a koly, zakrytými bílými kotouči. Auto začíná dostávat tvar při spojení karoserie a podvozku na zastávce číslo 34 - tady se jí poeticky říká svatba. Pak přijde na řadu palubní deska vybavená elektronikou podle přání, potom sedačky, opět vyrobené na míru, ale dodávané externími firmami. A tak dál, zastávku po zastávce putuje rodící se sporťák až k výstupní kontrole, kde dva technici v bílých pláštích řádek po řádku vyplňují seznam se 150 položkami. Třikrát se kontroluje funkce dveří, třikrát jejich zvuk. Stěrače stírají, světla svítí.
Každé auto pak projde testovací jízdou. Je to logické, i když první jízdu by si asi rádi vyhradili budoucí majitelé. Kvůli kontrole kvality bude zbrusu nové ferrari brázdit silnice mezi Modenou a Maranellem, na slavný okruh ve Fioranu se dostanou jen výjimečné vozy třídy GT.
Pro svoje ferrari si pak můžete přijet přímo do továrny. To ale prý dělá jen každý desátý český zákazník. "Většina z nich už nějaké auto má, ve fabrice byli. Předávka nového auta je pak docela normální, u nás v servisu," popisuje Robert Pergl, majitel pražského zastoupení. V Česku jezdí podle registrací ke konci loňského roku 292 aut téhle legendární značky. A jsou tu lidé, kteří mají doma v garáži ne dvě, ne tři, ale sedm ferrari.

Aukční hit

Tohle auto se dá koupit i ojeté. Nabídka v Česku však není moc velká, zrovna teď si můžete vybrat jen ze dvou aut z druhé ruky. Devadesát procent zákazníků prý auto nikdy neprodá a koupí si další. I proto cena ojetých vozů příliš neklesá, prý maximálně o třicet, čtyřicet procent u běžnějších modelů. U těch exkluzivních naopak roste. Tak třeba takové 250 Testa Rossa z roku 1957 se prodalo v aukci RM Auction a Sotheby's roku 2009 přímo tady v továrně za neuvěřitelných 9,02 milionu eur. Ano, za víc než čtvrt miliardy korun. Od tohoto modelu bylo vyrobeno jen 22 kusů.
Starší auta prochází náročnou, mnohaměsíční rekonstrukcí. I proto je přímo v Maranellu, hned vedle Ateliéru, opravdová ruční dílna Ferrari Classiche. Tady opravují a renovují, a to nejenom ty nejlepší kousky pro aukce, ale i obyčejnější modely. Cena opravy je však v průměru 200 až 500 tisíc eur, takže si to každý rozmyslí. Továrna má rozsáhlý archiv, v němž je každé vyrobené auto zdokumentováno: jaké mělo díly, jaké problémy, kdy závodilo, kdy se na něm co měnilo... Stačí postrčit dveře na první pohled nevelké knihovny a otevře se archiv se stovkami šanonů plných zažloutlých papírů, které se skoro rozpadají a jimiž se listuje v rukavičkách.
Ferrari je legenda. Ferrari vyhrálo v rudých barvách více než 5000 velkých závodů, patnáctkrát vyhrálo mistrovství světa v F1. Ferrari je taky asi jediná automobilová značka, jejíž zakladatel Enzo Ferrari si mohl dovolit tvrdit: "Zákazník nemá vždycky pravdu." A taky: "Ferrari je sen. A pro většinu snem zůstane, až na těch pár šťastných." No, ferrari asi člověku štěstí nepřinese, ale radost určitě ano.