Švédové sází na "čistá" auta

Tento praktický přístup Švédska dávají za příklad automobilky, třeba General Motors (GM), která chce zvednout odbyt nových "čistých" modelů v Evropě i Spojených státech.
"Švédsko je fantastickým příkladem, jak zvýšit podíl ekologických aut," pochvaluje si Carl-Peter Foerster, prezident GM Europe, "protože svými stimuly po nich vytváří poptávku."
Automobilka GM by ráda viděla stejný přístup amerických úřadů, protože má v etanolových technologiích náskok před japonskými soupeři, zejména společností Toyota, kteří jsou zase dál v takzvané hybridní technologii při výrobě vozů s kombinovaným elektrickým a benzínovým motorem.
Zvýšit přitažlivost ekologičtějších aut se Švédsku podařilo velmi rychle, zatímco v USA by to naráželo na řadu potíží, třeba při zvyšování počtu čerpacích stanic, které prodávají etanol.
Americký prezident George Bush prohlásil, že usiluje o odstranění dosavadních překážek tím, že subvencuje pohonné hmoty s obsahem etanolu a poskytuje daňové výhody čerpacím stanicím, které toto palivo prodávají. Nemůže je k tomu ovšem nutit. A navíc mají ropné společnosti málo stimulů, aby vyráběly produkty, které konkurují benzínu.



"To nás dohání k šílenství," postěžoval si Rick Wagoner, šéf GM. General Motors vyrábí stále větší počet aut s flexibilním pohonem, tedy se směsí etanolu a benzínu nebo takzvanou E85, která obsahuje 85 procent etanolu a 15 procent benzínu. V USA tyto alternativní pohonné hmoty nabízí jen 800 čerpacích stanic z celkového počtu 170 tisíc. Ve Švédsku již jsou k dostání u 500 ze čtyř tisíc stanic.
Nejdále ve flexibilním pohonu je ovšem Brazílie. Ale Švédsko udivilo rychlostí, s níž zvýšilo prodej ekologičtějších aut, tedy těch s etanolovým pohonem, hybridů nebo využívajících bioplyn. Letos už se tyto vozy na odbytu podílejí asi 13 procenty.
Švédský systém podpory alternativních pohonných hmot má však i své kritiky. Mnozí poukazují na to, že přílišný důraz na etanol diskriminuje vozy, poháněné novými úspornějšími dieselovými motory, které emitují méně kysličníku uhelnatého, a tím údajně brzdí rozvoj jiných technologií.
Jak však říká Mars-Ola Larson, dopravní poradce města Göteborg: "Náš regulační systém neradí automobilkám, jaké technologie mají do vozů instalovat. To je jejich problém. Nás zajímá jedině hladina škodlivých emisí." Švédští daňoví regulátoři již po dlouhé roky penalizují auta s dieselovými motory, I když letos daně na naftu mírně klesly, má tato severská země stále méně "dieselů" než zbytek Evropy.
Kritici také varují, že nadměrná vládní podpora etanolového programu je riskantní, protože globální dodávky této pohonné hmoty jsou limitovány. Takže Švédsko musí většinu etanolu dovážet z Brazílie. Vláda ovšem podporuje rozvoj domácí produkce z celulózy, neboť má díky hustému zalesnění dostatek suroviny.
Na rozdíl od Brazílie, kterou k etanolovému programu donutily v sedmdesátých letech prudce rostoucí ceny ropy, kladla švédská vláda i samospráva hlavní důraz na ekologické zřetele. Investovaly do výzkumu a propagovaly biologické pohonné hmoty i auta poháněná elektrickým motorem.
Již začátkem 90. let začaly úřady ve Švédsku spolupracovat s automobilkou Ford, která dodávala auta s takzvaným flexibilním pohonem, a jeden z místních řetězců čerpacích stanic OK začal tyto hmoty prodávat po celé zemi.
Mezi stimuly patří to, že "čistá auta" mohou zdarma parkovat na vyhrazených místech a podnikoví řidiči, kteří obsluhují ekologické vozy, dostávají slevy na daních z příjmu.