Obrněnci pro novou republiku: První pancéřová auta Československa
Edvard D. Beneš
-
12. 12. 2025
Obrněný automobil Škoda PA-II Želva, který byl jedním ze tří vozů dodaných do Rakouska. Wikimedia Commons, Wilhelm Willinger, volné dílo
Naše téma
Obrněné automobily se staly klíčovým prvkem vojenské strategie již na počátku 19. století, kdy se začaly objevovat v armádách po celém světě. Během I. světové války se jejich význam ještě zvýšil, přestože ne všechny armády je využívaly stejně intenzivně. Po válce se i nově vzniklá československá armáda musela vypořádat s potřebou modernizace a integrace těchto vozidel do své výzbroje. Jak se vyvíjela role obrněných automobilů a jaký vliv měly na vojenské taktiky?
reklama
reklama
Za vůbec historicky první obrněný automobil na světě je označován britský motorový válečný vůz konstruktéra Frederica Richarda Simmse z roku 1899. Tento jediný prototyp byl postaven v závodě Vickers, Sons & Maxim ve městě Barrow-in-Furness, a to na speciálním podvozku Daimler zhotoveném v Coventry.
Vůz byl vybaven motorem Daimler, pancéřováním o tloušťce 6 milimetrů a dvěma kulomety Maxim. Vozidlo bylo předvedeno dubnu roku 1902 v londýnském Crystal Palace.
Plně vybavené vozidlo mělo celkovou délku 8,5 metru, šířku 2,4 metru. Mělo beranidlo na každém konci, dvě věže a dvě zbraně. Bylo schopné jízdy po velmi nerovném povrchu a počítalo se s čtyřčlennou posádkou.
Po skončení I. světové války a vzniku samostatného Československa, chtěla také nově vzniklá armáda využít obrněné automobily. Ty se měly stát součástí plánu budování silné a moderní armády.
reklama
reklama
Na začátku byly vozy Lancia a improvizované Škody-Fiat
V prvních letech disponovala nově vzniklá československá armáda několika obrněnými vlaky a dvěma obrněnými automobily typu Lancia 1Z, které přivezli naši italští legionáři. V následujícím roce se během vojenských operací na Slovensku projevila aktuální potřeba mobilních a účinných zbraní.
Obrněný automobil Škoda PA-II Želva
Proto byly podle textu na webu Rota Nazdar v druhé polovině října 1919 tehdejší československé strojírny vyzvány k předložení návrhů nových obrněných vozů.
V průběhu roku 1920 dodaly Škodovy závody, se sídlem v Plzni dvanáct improvizovaných obrněných automobilů Škoda-Fiat BL. Bojová hodnota a spolehlivost těchto vozů ale byla nízká, čehož si byli vědomi jak zástupci branné moci, tak i konstruktéři.
Prvním domácím vozem byla Praga, předělaná ve Škodovce
Konstrukční kancelář začala pracovat na konstrukci nového pancéřového automobilu na podvozku nákladního automobilu Praga L. V červenci 1921 se v Plzni konalo neoficiální předvedení tohoto pancéřového automobilu zástupcům armády. Vůz měl zajímavé konstrukční řešení řízení, kdy jeho přední i zadní náprava byla řiditelná, to znamená, že v automobilu se nacházela dvě řidičská stanoviště a v bojové situaci by se automobil nemusel na úzkých silnicích obtížně otáčet. I když se jim nezamlouval, vojáci si nakonec obrněný automobil Praga vzali. Nicméně měli pro Škodovku požadavek na vývoj vlastního obrněnce.
Historicky první obrněný automobil s označením Motor War Car sestrojil Angličan F. R. Simms. Představil jej v roce 1902., zdroj: Wikimedia Commons, Anonymous, volné dílo
Pancéřový vůz Škoda PA-I
První zkonstruovaným a vyrobeným pancéřovým automobilem se značkou Škoda byl vůz s označením PA-I, který tak odstartoval výrobu i dalších dvou typů vozidel s podobným označením.
Armyweb uvádí, že koncem roku 1922 byla zahájena výroba nového typu obrněného automobilu podle projektu poručíka Františka Bergra, bývalého velitele obrněného vlaku Brno.
Nové vozidlo bylo vyrobeno v počtu dvou zkušebních prototypů a v roce 1923 je převzal prapor útočné vozby v Milovicích. Vozidlo charakterizoval symetrický tvar korby, na které byla umístěna otáčivá věž s dvojicí těžkých kulometů. Zcela revoluční podvozek typu 4×4 byl konstruován tak, aby byla možná jízda vpřed i vzad stejnou rychlostí. Vozidlo mělo, stejně jako Praga, dva řidiče, kteří si mohli v plném rozsahu předat řízení, takže každá náprava byla řiditelná volantem za předpokladu, že vždy zadní náprava byla zablokována v přímém směru a vozidlo poháněla.
Vůz mohl podle Autorevue jet oběma směry rychlostí až 80 kilometrů v hodině, poháněn byl vodou chlazeným čtyřválcem Škoda-Hanomag WD-70 HP o objemu 9 730 cm3 s výkonem 52 kW. Posádku chránil pancíř o tloušťce až 5,5 milimetru.
Vůz PA-I byl ale nakonec vyhodnocen jako vratký. Dodané kusy si armáda ponechala.
Na scénu vstupuje legendární PA-II Želva
Nástupcem de facto neúspěšného obrněného automobilu se stal vůz s označení PA-II. Ten byl poprvé představen na pražském autosalonu v roce 1924. Používal stejnou techniku jako jeho předchůdce, včetně nůžkových tlumičů a obousměrného provozu. Lišil se však tvary pancéřované karoserie, díky nimž si vysloužil přezdívku Želva.
Výzbroj tvořily čtyři kulomety v horní části, která byla bez věže. Díky této koncepci se snížilo těžiště vozu a oproti předchůdci se zlepšily jízdní vlastnosti. Výroba zakulaceného pancéřování byla ale velmi náročná, navíc, to mělo i nedostatečnou tloušťku. A bojová hodnota vozu nebyla vzhledem k pětičlenné posádce nijak valná.
Obrněný automobil Škoda PA-II Želva, který v roce 1938 sloužil u policie v severočeském Mostě., zdroj: Se svolením SLA Most
Armáda si objednala pouhých dvanáct kusů plus jeden podvozek pro výcvik řidičů. Na bázi Želvy vznikl v roce 1927 ještě prototyp se výzbrojí v podobě 75 milimetrového kanónu.
Technické údaje Pancéřového auta Škoda PA-II
Délka - 6 metrů, šířka - 2,16 metru, výška – 2,44 metru. Hmotnost – 7,36 tuny. Posádka – 5 mužů (2x řidič, 2x střelec a velitel). Pancéřování 3 až 5,5 milimetru. Výzbroj – 4x těžký kulomet Maxim 08. Motor – vodou chlazený čtyřválec. Maximální rychlost - 61–70 kilometrů v hodině na silnici a 12 kilometrů v hodině v terénu. Dojezd – 250 až 300 kilometrů
Proti sudetským povstalcům v ohroženém pohraničí
Obrněné automobily Škoda PA-II Želva armáda v roce 1937 bezplatně předala do užívání československé policii. Devět vozidel a dva cvičné podvozky byly předány 20. listopadu 1937, a to tři vozy Policejnímu ředitelství do Mostu, tři vozy Policejnímu ředitelství v Liberci a zbylá trojice automobilů skončila u Policejního ředitelství v Moravské Ostravě.
Policejní Želvy byly v neustálé pohotovosti v kritických dnech měsíce září roku 1938 v pohraničí, a to prakticky na všech třech místech, kde se nacházely, v boji s ozbrojenými skupinami, hlavně po projevu Adolfa Hitlera v rozhlase 12. září 1938. Jeho slova měla být spouštěčem k ozbrojenému povstání českých Němců a formování oddílů Sudetoněmeckého Freikorpsu.
Policejní pancéřové automobily tak operovaly v ulicích měst a jejich okolí, jako i přilehlých obcích. Po odstoupení pohraničí byla vozidla stažena do vnitrozemí zbytku Československa a po 15. březnu 1939, kdy došlo k obsazení zbytku Československa hitlerovským Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, se stala součástí německé branné moci.
Některé vozy, jak se lze dočíst v článku časopisu Historie a plastikové modelářství č. 9 z roku 2009, byly zařazeny do služby u Wehrmachtu nebo jednotek SS.
Služba u policie ve Vídni
V roce 1927 zakoupilo tři vozidla Škoda PA-II Rakousko pro svpu bezpečností policii ve Vídni. Tady byly obrněné automobily použity při velkých nepokojích ve dnech 15. a 16. července 1927. Byl zapálen justiční palác zdemolována redakce časopisu Reichpost a došlo i na stavění barikád.
Obrněný automobil Škoda PA-II Želva., zdroj: Wikimedia Commons, neznámý autor, volné dílo
Razantní zásah policie a vojska způsobil značné krveprolití, protože 90 demonstrantů bylo zabito. Proto Vídeň projevila zájem o PA-II, protože obrněný automobil se pro potlačování nepokojů, které v té době městem hýbaly, svou konstrukcí a výzbrojí, měl budit patřičný respekt. Po anšlusu Rakouska a spojení rakouské policie s německou, byly dva ze tří vozů PA-II odstaveny ze služby. Třetí se zúčastnil vojenské přehlídky.
Nakonec byly zprovozněny i oba odstavené vozy PA-II, aby skončily u policejní roty podřízené veliteli německé pořádkové policie v Chorvatsku. Zde také s největší pravděpodobností skončily odstaveny. Třetí vůz nejspíš zůstal ve Vídni.
Pancéřový automobil PA-III
Ještě během výroby PA-II začal vývoj posledního stroje stejné koncepce pohonu, avšak s otočnou věží a s pancéřováním šikmými stěnami, což bylo jednodušší a hlavně levnější řešení při zachování podobné ochrany. Vůz s označením PA-III armáda odsouhlasila v roce 1925 a jeho zkoušky byly úspěšně ukončeny v roce 1928.
Obrněný automobil Škoda PA-III., zdroj: Se svolením SLA Most
Do výzbroje byl zařazen pod označením OA vz. 27 v patnácti kusech, poháněn byl čtyřválcem Škoda o objemu 5,7 litru s výkonem 44 kW. Výzbroj tvořily dva těžké kulomety Schwarzlosse vz. 7/24 s 5 750 náboji a jeden záložní kulomet vz. 26. Posádku tvořili čtyři muži. Armáda odebrala patnáct kusů.
Po obsazení Československa Německem vozidla přešla do služeb Wehrmachtu, a to v počtu devíti kusů. Dalších šest si pro bojové operace v době II. světové války rozdělilo Slovensko a Rumunsko.
Obrněné automobily Škoda se hodily spíše na silnici
„Vozidla se nikdy nezbavila nežádoucích vlastností, které pro ně byly typické od začátku vývoje. Šlo především o zastaralé kulomety s vodním chlazením, nepoměr mezi hmotností vozů a jejich výkony, obtížnou průchodnost terénem a naprostou vázanost na silnice,“ píše se v textu z časopisu Novinky č. 34, březen - duben 2007.
Armádu zaujaly podvozky Tatra
Armáda si za obrněné automobily Škoda rychle našla náhradu. Zaujaly jí podvozky Tatra s centrálním nosníkem a výkyvnými poloosami. Několik jich zakoupila a podrobila zkouškám v Krkonoších, kde obstály.
Na rozdíl od vozů Škoda šlo o lehký dopravní prostředek, kdy podle portálu Tipcars jeho hmotnost s pancéřováním 5,5 milimetru byla jen 2,78 tuny.
Obrněný automobi Tatra OA vzor 30., zdroj: Wikimedia Commons, ČSA, CC BY-SA 4.0
V roce 1928 bylo rozhodnuto o výzbroji, tvořené dvěma lehkými kulomety ZB vz. 26 a také o tvarech pancéřované nástavby. Výsledkem byl čtyři metry dlouhý vůz, který poháněl vzduchem chlazený čtyřválec Tatra o objemu 1 910 cm3 s výkonem 24 kW. Do výzbroje byl přijat pod označením OA vz. 30.