Unikátní šestikolka z Trabantu a Oktávky tahá dřevo. Má dvě řiditelné nápravy

Když se spojí motor ze staré Octavie, kabina z Trabantu, topenářské trubky, kus rumunského ARA a nezdolná fantazie, vznikne stroj, který nemá konkurenci. Jiří Pejchar z podhůří Orlických hor stvořil ve své garáži stvořil monstrum, které kombinuje východoněmeckou „bakelitovou“ lehkost, rumunskou sílu a československou houževnatost.

Všechno přitom začalo mnohem skromněji. Původně si totiž pořídil v nedaleké vesnici klasický domácí traktůrek s motorem ze Škody 1202. Jenže v náročném horském terénu technika narážela na své limity. Stroj měl problém vyjet prudší kopce a po zhruba dvou letech provozu začaly praskat šrouby vzadu v diferenciálu.

VIDEO / Domácí šestikolka od Jiřího Pejchara:

„Tehdy jsem si řekl, že takhle to dál nejde a že potřebuju čtyřkolku,“ nastínil Jiří Pejchar anabázi, která nakonec skončila socialistickým „transformers“.

Jako základ pro kabinu posloužil Trabant. V tu dobu měl Jiří doma hned tři kousky tohoto východoněmeckého zázraku, ale jeden z nich měl obzvlášť vtipnou historii. „Původně stál pět set korun, jenže měl plnou nádrž, takže mě ten kup nakonec vyšel o šest stovek dráž,“ zavzpomínal.

Jenže nově nabytý Trabant dlouho v celku nevydržel. Byl už značně shnilý a na silnici nepoužitelný, jeho kabina se tak stala součástí budoucí šestikolky. Celý podvozek a rám přitom kutil postavil z poctivých topenářských trubek a do útrob usadil osvědčený motor 1202.

Při samotné montáži musel Pejchar zkombinovat nápravy ze starých oktávek ze 60. let s komponenty z Trabanta a s převodovkou z rumunského SUV Aro. Aby odlehčil přetíženým diferenciálům, přišel s šalamounským řešením a přidal nápravu navíc.

„Vycházel jsem z toho, že když zátěž rozložím na tři nápravy, trojnásobně snížím zatížení a technika vydrží víc,“ uvedl konstruktér a dodal, že tak vznikl unikát s hnaným a zároveň řiditelným předkem, který má dvě přední nápravy.

Stavba byla plná improvizace. Aby nemusel řezat zdravé poloosy, vyměnil přes inzerát své perfektní kusy za dvě zlomené z Octavie, které pak mohl v klidu zaříznout a navařovat k nim trabanťácké díly.

A jak si šestikolka vede v akci? Jiří je ke svému dítku upřímný a přiznává, že dvě řiditelné přední nápravy v těžkém terénu zase takovým přínosem nejsou a jde spíše o konstrukční zajímavost. Když jde do tuhého, spoléhá na naviják, který si sám vyrobil z trabantí převodovky.

VIDEO / Šestikolka v reklamě na pivo:

Provoz takového speciálu navíc vyžadoval svatou trpělivost. „Už vlastně od začátku to bylo tak, že po každém výjezdu do akce jsem musel v garáži na stroji zase něco svařit, než mohl příště znovu vyjet. I dnes, po bezmála dvou dekádách, šestikolku několikrát do roka vytáhnu a pomůže mi se dřevem,“ doplnil její tvůrce. Zajímavostí pak je, že jeho stroj si před lety zahrál i v reklamě na pivo Pardál.

Šestikolka však není jediným unikátem, který vznikl v jeho dílně. Před lety z ní vyjela i netradiční Jawa. Jako hrdý a militantní jawista kdysi zatoužil po chopperu. Jenže na žádnou nablýskanou „Ameriku“ nebyly peníze a v garáži stála Jawa 350.



Jiří Pejchar ale narazil na nečekaný problém – nádrž mu podle jeho chopperovských představ nikdo nechtěl svařit. Nenechal se ale odradit a rozhodl se pro typicky české řešení. Když to nešlo z plechu, udělal ji ze dřeva a svému stroji začal přezdívat „Dřevák“.

Místo v klempírně skončily díly v truhlářské dílně. Nádrž, přední i zadní blatník a boční kaslíky vyrobil z bukového dřeva a březové překližky. Aby byla souprava kompletní, do dřeva nechal obléknout i legendární přípojný vozík Páv.

Díky širší kyvné vidlici, širším brýlím a přepákování se na motorce sedělo s nohama dopředu, přesně jak se na správnou stavbu sluší. Výsledek byl tak precizní, že na první pohled málokdo hádal, že se pod lakem skrývá truhlářská práce. V roce 2006 na prestižní soutěži Bohemia Custom Motorcycles vybojoval „Dřevák“ skvělé druhé místo v kategorii tuzemských staveb.

Příběh Jiřího Pejchara je oslavou éry, kdy se problémy neřešily nákupem v e-shopu, ale zapnutím svářečky, hoblíku a pořádnou porcí fantazie. Je to důkaz, že zlaté české ručičky nejsou jen prázdná fráze z televize, ale motor, který dokáže rozpohybovat i ty nejbláznivější sny.