Zkratka LL může zničit motor. Řidiči ji neznají, nebo si myslí, že to tak není

Na kanystru stojí 5W-30 LL, palubní počítač ukazuje do servisu ještě mnoho měsíců a řidič má pocit, že je vystaráno. Dvě písmena však nejsou kouzelná pojistka proti stárnutí oleje.

LL na obalu obvykle znamená Long Life. Nejde ovšem o schválení, podle kterého lze olej koupit naslepo. Rozhodující je přesná specifikace uvedená v návodu k vozu, například konkrétní norma VW, BMW či Mercedes-Benz. Platí to i při pouhém dolévání.

ADAC popisuje LongLife oleje jako maziva z kvalitních základových olejů se speciálními přísadami, určená pro auta s prodlouženým servisním režimem. Mohou snížit ztráty třením a podle podmínek také spotřebu paliva. Finanční přínos však německý autoklub odhaduje jen na několik eur ročně.



Střízlivý závěr tedy zní jednoduše. LL olej není nepřítelem motoru. Problémem může být až slepé natažení jeho intervalu do podmínek, pro které nebyl určen.

Motorový olej čelí teplu, sazím, zbytkům paliva i vlhkosti. Při častých studených startech se motor dostatečně neprohřeje a palivo s kondenzovanou vodou se z náplně nestihnou odpařit. Olej se může ředit a rychleji ztrácet své ochranné vlastnosti.

Právě dopady pravidelných krátkých jízd na motor, turbo a filtr pevných částic jsme podrobně popsali už dříve.

Rozdíl připouští i samotný Volkswagen. Pevný každoroční servis doporučuje pro městský provoz, časté krátké trasy, menší roční nájezd nebo tahání přívěsu. Flexibilní režim je podle automobilky vhodný hlavně pro pravidelné delší cesty, stálou rychlost a menší zatížení.

U novějších aut navíc nemusí údaj 30 000 kilometrů znamenat pevný termín. Proměnný servisní interval může zohledňovat spotřebu paliva, teplotu a množství oleje a podle provozu si o výměnu říct dříve.

Starý či naředěný olej a vznikající úsady nejvíc vadí součástem závislým na čistém mazivu a správném tlaku. Patří sem hydraulický napínák rozvodového řetězu, variabilní časování ventilů, zdvihátka i ložiska turbodmychadla.

ADAC upozorňuje také na olejový filtr. Pokud se zanese, otevře se jeho obtokový ventil a olej pokračuje k motoru bez další filtrace. Spolu s ním mohou mazací soustavou proudit zachycené nečistoty.

Specifickým případem jsou motory s rozvodovým řemenem v olejové lázni. U nich může nevhodná specifikace nebo silně znehodnocený olej přispět k degradaci řemenu. Jeho částečky potom mohou ucpat mazací soustavu.



Neplatí to pro každý motor a jedna opožděná výměna automaticky neznamená havárii. Riziko se skládá postupně. Vedle termínu výměny se proto vyplatí hlídat také hladinu a vědět, jaká spotřeba oleje ještě může být normální.

Běžná výměna oleje s filtrem stojí podle auta několik tisíc korun. Už samotné repasované turbo pro rozšířené starší Škody a Volkswageny vychází přibližně na 5 800 až 11 000 korun. K tomu je nutné připočítat demontáž, montáž, nový olej, filtr a případné čištění nebo výměnu přívodního potrubí.

Jiný český servis uvádí jen za práci na výměně rozvodového řetězu 10 000 korun plus cenu dílů. Opravu motoru po mechanickém selhání rozvodů odhaduje na 50 000 až 150 000 korun. U složitějšího nebo prémiového vozu může být účet ještě vyšší.

Pro auto jezdící převážně po městě bývá rozumnou konzervativní volbou výměna po 10 000 až 15 000 kilometrech nebo jednou ročně, pokud výrobce neurčuje kratší termín. Zkrácení intervalu ale neznamená nalít libovolný hustší olej. Bezpečnější je zachovat přesnou předepsanou specifikaci, měnit současně filtr a všechny úkony doložit.

U ojetiny nejsou výměny po maximálním intervalu automatickým rozsudkem, zvlášť pokud vůz jezdil dlouhé trasy. Bez faktur, údaje o použitém oleji a znalosti předchozího provozu je však věta „je tam LL, to se nemusí řešit“ spíš varováním než výhodou.