Peugeot 406 2.0 HDI a zkušenosti majitele po pěti letech

406 po silnici nejede, ale pluje. Přitom je ale stabilní a nehoupe se. Nikdy jsem v něm nepocítil tvrdou ránu, ani na přejezdech, ani na retardérech. Celé auto je měkké, ale bez jediného zhoupnutí. Při velmi rychlém projetí vyvýšeného přechodu se jakoby nadnese a měkce se vrátí. Nejlepší jsou dlouhé táhlé zatáčky, nájezdy na dálnice a pod. Nejradši mám zatáčky doprava, protože manželka má problémy udržet se v sedadle a můžu jí ramenem podepírat :-). Měkké je v autě všechno, od pérování přes podlahu až po sedadla a strop. Někomu se to nelíbí, často slyším chválu např. na Fabii, že jede jak po kolejích…. No když přesednu z fabie do 406-ky je to jak ze židle do křesla, nebo z tramvaje do autobusu. Chápu, že jde o jiné třídy vozů, nicméně to mně nezajímá. Zajímá mně, že auta stojí stejně, že Peugeot jezdí do 6-ti l, že výbava je nesrovnatelná a že na dálnici dám tempomat na 140 km/h a povídám si se spolujezdcem. V autě je ticho a klid (motor nemá ani 3000 ot) a jestli jedu z kopce, nebo do kopce, je úplně jedno. Že jedete v nafťáku poznáte jen u pumpy. Žádný rámus, žádný turboefekt, plynulý zátah od 1200 ot do 4000 ot. Není stále stejný, ale je plynulý, nejvyšší je kolem 1800 ot. Škoda, že 200 km/h to neudělá, na tachometru nějaký milimetřík schází, ale zkoušel jsem to jen dvakrát v životě. To auto totiž uklidňuje, je to klidná síla.
Pravda je, že je určeno na delší cesty, do města se nehodí, je velké a těžké, má velkou setrvačnost.
Poruchy jsem měl za 5 let tři a všechny jsem našel přesně popsané na Peugeot fóru. Prasklá hadice turba (po 12 letech se to dá pochopit), nefunkční klima (borec přeletoval jednotku BSI) a stahování okýnek (servis chtěl 12 000 kč, vzal jsem to z vrakoviště za 1500). Jinak nic.
Bohužel jiné vozy Peugeotu už jsou uplně jiná auta. Protože jsem s ním velice spokojený, uvažuji o jeho bráškovi, Citroenu C5 Break. Je to poslední moderní auto s podobnou charakteristikou, dokonce ještě pohodlnější, ale za cenu hydropneumatického odpružení.