Toyota Corolla 1,4 - je světovým hitem

Evergreen. Stálice světových trhů. Vítězka dlouhodobých statistik spolehlivosti. Jedno z nejoblíbenějších aut této planety. Nebo: obyčejné auto. Šeď. Konfekce. Emocí prosté přibližovadlo. Příliš mnoho protikladů, říkáte si?Ano, ale podle nás je Toyota Corolla právě takto rozporuplným autem. My jsme redakčnímu testu podrobili vůz s motorem o objemu 1,4 litru s výbavou Terra.

Toyota Corolla je jedním z nejúspěšnějších aut, která kdy brázdila světové silnice. Bývala hitem, ovšem jak šel čas, stárnuly i použité technologie. Abychom uvedli věci na pravou míru hned na úvod: vůbec nechceme tuto Japonečku hanět. Naopak, nutno jí vyseknout poklonu. Leč faktem zůstávají všechna negativa, která se na její adresu v průběhu našeho testu snesla. Negativa rázu poměrně zanedbatelného, z kategorie spíš ergonomické a k tomu ještě se silným přídechem osobních preferencí. Jednou větou? Corolla je vynikající auto, spolehlivé a bez vážnějších kazů, ale k uzoufání nudné.

Toyota Corolla je zástupkyní onoho nebitého segmentu nižší střední třídy - právě tam se odehrávají ty nejlítější marketingové a prodejní boje. Typická rodinná vozidla v některých končinách, obyčejné nákupní tašky či auta za maturitu v krajích jiných. Ale pořád jde o kategorii nejoblíbenější. Stálicemi na tomto nebi jsou kupříkladu VW Golf, Opel Astra, Ford Focus, Honda Civic či Škoda Octavia. Každý z konkurentů má jiné trumfy. Jaké jsou ty v podání Toyoty? Mohou to být peníze, které člověk vydá za nákup nového vozu - posuďte sami: cena nejlevnější Corolly začíná na 444 900 Kč a právě tuto nejlevnější verzi jsme měli k dispozici.

Vybrané konkurenční modely Toyoty Corolla 1,4

Model	Toyota Corolla	Ford Focus	VW Golf
Motor (ccm)	1398	1388	1390
Výkon (kW/ot.min)	71/6000	55/5000	55/5000
Max.točivý moment (Nm/ot.)	130/4800	123/3500	126/3800
Zrychlení (0-100km/h)	12	15,1	9,7
Max. rychlost (km/h)	185	169	164
Průměrná spotřeba (l)	6,7	6,6	7
Zavazadlový prostor (l)	289	neuvedeno	350
Rozměry (d/š/v)	4277/1710/1475	4174/1998/1430	4204/1759/1485
Cena ve srovnatelné výbavě (Kč)	444 900,-	499 500,-	496 100,-

Karoserie
Desetiletí, po která brázdí Corolla světové cesty a necesty, se podepsala i na designu. Ten je typicky asijský, strohý, subtilní, elegantní. Poslední generace tohoto vozu pak jasně ukazují snahu konstruktérů přiklonit se k jaksi evropštějším tendencím. Jestli se to daří (a zda je to ku prospěchu věci), je otázka. Pravdou na druhou stranu také je, že Corolla je svá. Nenajdeme na ní žádné výstřelky, realizace designérských vizí nebo jakékoli inovační přístupy. Vše je pěkně postaru - tím ovšem naprosto nemyslíme nemoderně - a tak, jak to konzervativní zákazník chce. Nebudí pozornost, nejitří smysly. Těžko popisovat křivky karosérie; ty jsou prostě klasické.

Jasnou identifikací příslušnosti do stáje japonského výrobce budiž asi jen špičatý "nos" prolisu kapoty, který plynule přechází v rozměrnou přední masku a nárazník. Zadní partie jsou poněkud boubelatější, avšak stále ještě jakoby křehké. Nic na tom nemění ani masivní třetí sloupek a mohutný nárazník. Inu, čistota automobilového designu v podání jemné japonské ruky.

+ nadčasový design
- až příliš konfekční vzhled

Interiér
Onen výše zmiňovaný pocit křehkosti nás neopustil ani po usednutí do interiéru. A opět, nechceme kritizovat v podstatě nekritizovatelné, neboť všechno je na svém místě, každý řidič ihned ví, co a jak používat a hledá-li nějaký ovladač, najde ho tam, kde ho čeká. Možná i proto je Corolla tak oblíbená. Na nic si nehraje, člověk nepotřebuje manuál, aby se naučil své auto ovládat.

Jenže - všechno je plastové a neosobní, volant má až příliš tenký věnec, řadicí páka jakoby trčí ven směrem k řidiči, loketní opěra je tak nízko, že si o ní loket opravdu neopřete, a jinak dobrá sedadla jsou posazena příliš vysoko, takže řidič má pocit, jako by neseděl ani v osobním autu, ani v kompaktním MPV.

Testovaný vůz nepostrádal manuální klimatizaci, přehrávač CD disků a palubní počítač. Všechno je tak, jak to známe. Ale máme-li popsat celkový pocit z interiéru, napadá nás slovo vágní.

Za zmínku stojí optitronové podsvícení přístrojů, které sice vypadá velmi efektně, ale není až tak úplně praktické. Přístroje se rozsvítí ihned po nastartování a jejich bílá barva je vskutku uhrančivá. A teď ta nepříjemnost. Podsvícení se sice dá regulovat, ale pouze pomocí "tyčinky" trčící ven z přístrojové desky vedle rychloměru, a k tomu regulace není plynulá, ale probíhá v pěti skocích. A tam je ten háček - nejjasnější podsvícení dobře stačí přes den, ale už za šera poněkud oslňuje. Ubereme tedy stupeň, ale ten už je zase moc slabý na provoz ve dne.

Přesně v duchu toho, jak je Corolla postavená, tedy v podstatě tak dokonale, že splňuje drtivou většinu nároků na obyčejné auto, už ke kritice či chvále zbývá jen málo. A jsou to jen drobnosti. Nepotěší elektrické otevírání oken, které se pyšní nápisem "All Auto", ovšem to platí jenom pro pohyb skla dolů. Také odkládacích prostor je poskrovnu, dobrá je schránka pod ovladači ventilace, ale kupříkladu větší láhev s pitím není kam dát.

+ vše je tam, kde to člověk čeká
+ dobrá sedadla
- přemíra plastů
- přílišná strohost

Motor
Pod kapotou testované Corolly brumlal zážehový čtyřválec o objemu 1,4 litru. Jeho nejvyšší výkon byl 71 kW, točivý moment má své maximum na 130Nm. při 4800 ot./min.. Není to moc, tento agregát je tím nejslabším, co zákazník může do tohoto modelu dostat, ale překvapení v tomto ohledu nám Corolla nabízela jenom příjemná.

Motor má také díky variabilnímu časování VVT-i velkou chuť se točit, takže pokud si odmyslíme větší hluk daný vyššími otáčkami, ani bychom neřekli, že jedeme se čtrnáctistovkou. Motor se velmi ochotně vytáčí až k hranici červeného pole otáčkoměru, lehce nad 6000 otáček pak zasáhne omezovač, ale jednotka vůbec neprotestuje. I s takto slabým motorem se pak dá jezdit překvapivě svižně, jen je nutné pootočit ovladačem Volume doprava a často řadit. Agregát se pak odvděčí slušnou dynamikou. Pokud něco nemá rád, je to chod a "týrání" v nižších otáčkách.

Shovívavá k peněžence je i spotřeba. V průběhu našeho testu se ustálila na hodnotě 6,9litrů na sto kilometrů. V ulicích měst jsme jezdili za 8,7 litrů a na okreskách s velmi lehkou nohou na plynu jsme se podle údajů palubního počítače dostali až na spotřebu 6,2 litrů.

+ na malý objem slušný zátah
+ dobrá spotřeba
- vyšší hlučnost

Jízdní vlastnosti
Ani tady neuděláme výjimku a nebudeme se rozplývat nad mimořádnými kvalitami podvozku, ani kritizovat jeho "neslušné" chování. Corolla totiž jede bez problémů, tam, kam ji navedete, stopou, kterou jí určíte, zabrzdí hravě podle příkazů z pedálu, a když to přeženete, neotáčivý smyk se dostavuje pozvolna a hlásí se včas.

Je samozřejmé, že když auto vezmete trochu pod krkem, jeho limity najdete velmi brzy. Nám kazil dojem výše zmiňovaný vysoký posaz za volantem a na náš vkus až příliš lehce jdoucí posilovač řízení. S těmito dvěma věcmi pak souvisel jakýsi nejasný pocit jízdy "jako na koze". Na druhou stranu nemůžeme čekat zázraky. K jízdním vlastnostem nové Octavie nebo třeba Mazdy3, dle našeho soudu autu s nejlepším podvozkem této třídy, má Corolla daleko. Ale přiznejme si, kolik těch skutečně běžných uživatelů, lidí, kteří si kupují auto jen a jen za účelem přepravy z místa na místo, hledí na víceprvkové závěsy a naladění podvozku?

Suma sumárum, Corolla je pořád hvězda. Nic vás na ní nepřekvapí, což je možno brát jako její velký trumf. Veškeré části jsou ušity do jednoho harmonického celku, který je sice tou nejtypičtější automobilovou konfekcí v pravém slova smyslu, ale za slušnou cenu a hlavně s jednou velkou jistotou. A to je spolehlivost. Stále totiž platí, že pokud máte slušnou naději, že se vám auto nerozsype, dostanete ji u Toyoty. On totiž koncern VW už dávno nevyrábí lidová vozidla, která má ve jméně. Tvůrcem automobilů pro nejširší vrstvy se pomalu začíná stávat tento japonský výrobce. A Corolla je pak sázkou na jistotu.

+ bezproblémový podvozek
+ ostré brzdy
- neklidné chování
- příliš účinný posilovač řízení