Říkali jí nanuk. Verze Jawy pro Veřejnou bezpečnost se moc nepovedla

Od roku 1962 začal národní podnik Jawa z Týnce nad Sázavou dodávat k jednotkám pro motohlídky tehdejší Veřejné bezpečnosti nový typ motocyklu. Jednalo se o upravený stroj 350/354-06, neboli „kývačka“ - jeden z nejslavnějších motocyklů československé historie. Ve vozovém parku policistů nahradil typ Jawa 500.

Vzhledově je ale motorka o dost jiná. Hlavní zásluhu na tom má speciální mohutná kapotáž na její přední části. Je elegantní, aerodynamická, ale tak nějak moc velká.

Vyvinul ji podnik Velorex, ale výrobu tohoto laminátového dílu dostal na starost podnik Jas Pardubice. Právě kvůli tvaru přední části, která je podobná stejné části oblíbeného mraženého výrobku, se pak mezi lidmi rozšířila přezdívka Nanuk. Inspirací pro design prý byly kapotáže ze závodních motocyklů.

Vlastníci originálních kusů se shodují, že kapotáž zajistila pro nohy a těla příslušníků příjemné teploučko a sucho i v chladných a deštivých dnech, ale zase o dost zhoršila jízdní vlastnosti. Nikoli maximální rychlost, ta díky aerodynamickému tvarování přídě narostla z obvyklé hodnoty 120 na 130 kilometrů v hodině.

Ovšem způsobila to, že motocykl byl velmi citlivý na poryvy bočního větru. Na to si prý stěžovali už při zavádění výroby tovární závodní a testovací jezdci František Šťastný a Gustav Havel.

Ovladatelnost snižoval také nárůst hmotnosti. Bez jezdce měl stroj hmotnost 152 kilogramů. A jezdci, zejména ti s vyššími postavami, si stěžovali na příliš vysoko umístěné stupačky. To způsobovalo nekomfortní pozici za řídítky.

Kapotáž byla lakována modro-bílé kombinaci. Na rozdíl od ostatních vozidel Veřejné bezpečnosti, na ní ale chyběl příslušný nápis s označením bezpečnostní instituce. Naopak, v dolní části přibyl další světlomet s modrým krytem.



Další odlišností od běžné cestovní Jawy byly zvětšené a uzamykatelné přihrádky pro uložení výstroje a výzbroje po stranách pod sedlem. Jejich využitelnost ale není nejlepší – jsou příliš úzké.

Zbytek techniky se shodoval s ve velkých sériích vyráběným produktem. To znamená, že zadní kolo roztáčel dvoudobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec, který disponoval maximálním výkonem osmnáct koňských sil. Spotřeba se uváděla 4,2 litru směsi benzinu a oleje na sto kilometrů. Do nádrže bylo možné natankovat 13 litrů pohonné látky.

Kromě klasických modrobílých exemplářů se dochovalo i pár kousků lakovaných červenou a bílou. Ty nebyly určené pro hasiče, nýbrž pro hradní stráž. Jezdily jako doprovod při oficiálních státních návštěvách.

Kapotáží pak byly vybavovány i další motocykly určené pro policejní složky. Obvykle šlo opět o Jawy s kubaturou 350. Dokonce ještě v roce 1991 se do výzbroje nové policie dostala Jawa 350/639. Ty už jezdily se zelenobílou kombinací.