Nejrozšířenější tank na světě měl v Česku speciální verzi. Pak už nemohl zabíjet

V současné době je pásové vozidlo SPOT 55 k vidění jen v areálech některých muzeí. Například ve Vojenském technickém v Lešanech na Benešovsku nebo v expozici požární techniky ve Zbirohu na Rokycansku.

Snímky tohoto monstra jsou k prohlédnutí v naší fotogalerii.

Poslední ostré nasazení tohoto stroje bylo podle mluvčí Záchranného hasičského útvaru v Hlučíně Jany Urbancové při likvidování následků výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Pak odešel do výslužby.

Vznik speciálu, který vypadá jako z hvězdných válek, se datuje do druhé poloviny devadesátých let. Zkonstruovali ho specialisté z Vojenského opravárenského závodu v Novém Jičíně, kteří vzali za základ tank T 55. Ten je, pro zajímavost, do dnešních dnů na celém světě tankem s historicky nejvyšším počtem vyrobených kusů. Přesná čísla k dispozici nejsou, ale podle wikipedie jich sestrojili něco mezi 86 a sto tisíci kusů.

V Novém Jičíně využili z původního válečného stroje spodní část, včetně pohonného ústrojí. Tím je vznětový čtyřdobý agregát s maximálním výkonem 578 koňských sil. Prostřednictvím pětistupňové převodovky uváděl do pohybu kovopryžové pásy, které měly šířku vždy 580 milimetrů.

Čísla o spotřebě paliva berou dech. Na ujetí stovky kilometrů bylo potřeba 210 litrů nafty a pokud tank stál a hasil, tak z nádrží ubylo sto litrů během jediné hodiny. Palivové nádrže měl tank dvě – jednu vpředu s objemem 205 litrů a druhou vzadu. Do té se dalo natankovat 190 litrů.

Místo klasické věže s kanonem byla nahoře nástavba s nádržemi na hasicí směsi. Hlavní nádrž na vodu měla objem devět tisíc litrů, nádrž na pěnidlo dvě tisícovky litrů. Na přední části se nacházela radlice pro úpravu terénu.



Po naplnění nádrží klesla maximální rychlost tanku z padesáti na třicet kilometrů v hodině při pohybu na silnici. V terénu pak na dvacet kilometrů v hodině.

Hmotnost prázdného stroje činila 37 tun, po naplnění i s tříčlennou posádkou narostla na 50,5 tuny. SPOT 55 mohl pracovat i uprostřed ohnivého žáru. To díky schopnosti vytvářet kolem sebe pomocí trysek ochlazovací vodní mlhu.

Pancíř odolný vůči výbuchům různých typů munice umožňoval nasazení právě i v prostředí jako byl zmíněný muniční sklad.

Tank měl dokonce ve výbavě zařízení, které by posádku včas upozornilo na radiační nebezpečí. Do výbavy dále patřily také radiostanice, snímače teploty a kamera se zobrazovacím zařízením. Dýchání v zakouřeném prostředí umožňovaly členům posádky dýchací přístroje.

Lafetové proudnice, které po uvedení do provozní polohy zvýšily výšku tanku až na čtyři a půl metru, byly schopné dostříknout až do vzdálenosti šedesát metrů. V případě potřeby šlo k zadní části připojit další tři ručně ovládané proudnice.

V současné době hasičské záchranné útvary, které jsou rozmístěny ve Zbirohu, v Jihlavě a v Hlučíně, využívají k účelům, kvůli nimž vznikl tento tank, kolová vozidla. Nejmenším z nich je čtyřkolový šest a čtvrt metru dlouhý typ CZS 15-Triton. Sice má v nástavbě nádrž jen s dvěma tisíci litry, ale zase se k požáru dokáže dostat podstatně rychleji. Vyvine totiž na silnici rychlost až 110 kilometrů v hodině.

Větším strojem, který ale rovněž disponuje balistickou ochranou, je CZS 40 - Titan. Na délku měří přes jedenáct metrů a k místu požáru je schopen přepravit 12 tisíc litrů hasební látky.

Když je potřeba dostat na nějaké místo ještě více vody, tak přijde ke slovu cisternové vozidlo CV40. Do něho se vejde 21 tisíc litrů. Hmotnost pak už je skoro stejná jako v případě výše popisovaného tanku – 42 tun.