Vyměnil jsem firemní auto za Octavii z roku 2004. Nejlepší rozhodnutí v životě

Služební auto, palivo placené firmou a žádné starosti s poklesem hodnoty. Pro řadu lidí vysněný benefit. Jiřímu B. z Prahy však nový vůz vadil natolik, že se ho dobrovolně vzdal.

„Nechci se vám nijak chlubit, ale nemám se špatně. Už asi rok dělám manažerskou pozici v korporátu. Má to svoje mouchy, ale i klady. Jedním z nich je právě to, že mám firemní auto včetně tankovací karty,“ řekl redakci TipCars.

Z vlastní Octavie 1.9 TDI z roku 2004 přesedl do zcela nového hybridu značky Hyundai. Konkrétní model neznáme, proto nelze podle jedné zkušenosti hodnotit celou modelovou řadu.



„Úplně nové auto, přímo z výroby. Na první pohled fajn. Přesedlal jsem do nového hybridu od Hyundaie ze staré Octavie z roku 2004 s proslaveným motorem 1.9 TDI. Už po pár dnech jsem věděl, že to není ono,“ popsal Jiří.

Největší problém pro něj nepředstavoval hybridní pohon, nýbrž množství podnětů v kabině.

„Všude plasty, neustále na mě pískaly asistenty držení v pruzích a rychlosti. Dokonce i tam, kde jsem jel pod limitem, mi to pískalo. Neustále to mělo nějaký problém,“ říká.

Bez znalosti vozu a jeho nastavení nelze určit, co výstrahy spouštělo. Podle pravidel Evropské unie platných pro všechna nová auta od července 2024 patří mezi povinnou výbavu inteligentní upozornění na rychlost, sledování jízdního pruhu či automatické nouzové brzdění.

Poznámka o plastech je subjektivní. Ani stará Octavia není luxusní. Rozdíl je spíše v jednoduchosti, analogových přístrojích a fyzických ovladačích. Také dotykové displeje a návrat klasických tlačítek už v TipCars vyvolaly debatu.

Jiří si všiml ještě jedné věci. „Jak jsem měl připojený mobil ke CarPlay, nedával jsem tolik pozor. Prostě mě to rozptylovalo,“ přiznává. Neoznačuje CarPlay za obecně nebezpečný, pouze popisuje vlastní reakci. Jeho pocit ale nelze jednoduše odmávnout.

Tematická zpráva Evropské komise o rozptýlení řidiče uvádí, že práce s vestavěným infotainmentem může zvyšovat zrakovou i mentální zátěž. Záleží na konkrétním úkonu i způsobu ovládání.

Po zhruba třech týdnech se rozhodl. „Řekl jsem si, že autu jsem šanci dal. Nesedlo mi to, přeju to lidem, pro které nové vozy jsou. Firmě jsem poděkoval, odevzdal klíčky a vrátil se ke své ovci v naftě. Úpřímně? Asi nejlepší rozhodnutí v mém životě za poslední dobu, bez přehánění,“ uzavírá Jiří.

Rok 2004 byl pro Octavii přelomový. Jak připomíná oficiální historie modelu Škoda Octavia, tehdy přišel nástupce, zatímco první generace se jako Octavia Tour vyráběla až do roku 2010.



Podklady neupřesňují, kterou generaci Jiří vlastní. Motor 1.9 TDI však patří k technice, která starším Octaviím vybudovala jejich pověst.

Z příběhu neplyne, že je dvacetileté auto obecně lepší. Novější vozy mají bezpečnostní prvky, které Octavia z roku 2004 postrádá. U starého dieselu zase nerozhoduje jen pověst motoru, ale stav brzd, podvozku a karoserie. Jak jsme upozornili u ojetin s motorem 1.9 TDI, samotný odolný agregát nezastaví korozi zbytku vozu.

Jiří si nevybral obecně nejlepší auto, ale vůz, ve kterém se cítí klidnější a soustředěnější. Důvěrně známá Octavia mu dává větší smysl než benefit, který ho za volantem obtěžoval. Právě tím může být jeho rozhodnutí rozumnější, než se zprvu zdá.