Z Česka prchal před ruskými tanky. Pak se k nám John Haugland vracel vítězit

Po pádu socialismu se za volanty speciálů Škody Motorsport objevily i větší světové závodnické hvězdy. Například Armin Schwarz, Stig Blomqvist, Didier Auriol nebo zcela nedávno Kalle Rovanparä. Ovšem osobností, který vždy svojí přítomností na motoristických podnicích v Česku zastíní všechny ostatní, je Nor John Haugland. Nyní v září slaví své osmdesáté narozeniny.

Závodníka i jeho auta si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii.

John Haugland měl rád auta od dětství. V roce 1965, kdy se učil na automechanika, se mu do rukou dostalo několik vozů Octavia Tourig Sport, což byla výkonnější verze klasického sedanu s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Podle článku, který vyšel na portálu Škoda Motorsport, si jednu takovou Škodovku pořídil a přestavěl ji na okruhový závodní stroj. Jenže havaroval, tak Octavii prodal. V té době se už ale i do Norska začaly dovážet nové Škody 1000.

„Řekl jsem si, že by to mohlo být dobré soutěžní auto do sněhu a na šotolinu. Tlačil jsem na svého šéfa, aby mi dal dobrou cenu a nakonec se mi skutečně podařilo si auto obstarat,“ vzpomíná John Haugland na svoje závodnické začátky. Po svém návratu z vojny se v závěru šedesátých let pustil do závodění naplno.

Tehdy se seznámil s pracovníkem zastoupení Škody Auto Karlem Švábkem a ten mu domluvil testování a účast na závodech Československu. „Karel zařídil, že jsme začali dostávat lepší auta a díly, což nám pomohlo zlepšit se ještě víc, a vyrazili jsme do Mladé Boleslavi na setkání evropských jezdců Škoda. Měli jsme náš vlastní soutěžní vůz Škoda 1100 MB s motorem 1 150 cm3 pro Skupinu 5, a s ním jsme vyhráli dva okruhové závody a závody do vrchu. Potom si nás všimli jak Škoda tak Motokov," vzpomíná.



Pozvali mě, abych za tovární tým Škoda startoval na Nürburgringu v letech 1970 a 1971, a potom jsem jel Austrian Alpine Rally a Tour d’Europe v roce 1971. V obou jsme vyhráli svoji třídu a dojeli jsme celkově na 6. a 4. místě. Následně jsme v roce 1972 dostali nabídku od Motokovu, abychom jezdili pro tovární tým Škoda mezinárodní rallye, což jsme dělali až do roku 1990. A od té doby už jsem vždycky pracoval v motorsportu.

V naší zemi zažil i začátek okupace vojsky socialistických zemí. „Vyrazil jsem z Mladé Boleslavi do Mšena na návštěvu za Miroslavem Cejpem, pozdějším manažerem závodního oddělení Škody. Jenže po pár stovkách metrů mu u železničního přejezdu zatarasil cestu tank.

„Byl to šok. Auto jsme otočili a jeli zpátky do hotelu. Tam nám řekli, že nesmíme ven. Trvalo tři dny než nám řekli, že můžeme jít,“ vzpomínal Haugland. Pak již co nejrychleji a raději po okreskách než po hlavních tazích odjel do Chebu a následně do západního Německa.

Přesto na Škodu a Československo nezanevřel. Zejména proto, že tu zažil i velké úspěchy. Ve druhé polovině 70. let ovládal třikrát Rally Bohemia a stejně tak třikrát stál na nejvýše na stupních vítězů po skončení Barum Rally.

Desítky startů si připsal také v soutěžích Mistrovství světa. I tam mnohokrát zvítězil ve své třídě. Na konci kariéry usedal třeba i do Škody Favorit. Do paměti veřejnosti se ale zapsal především díky svým výkonům za volantem Škody 130 RS. Měl ji rád, přestože dokonalá prý nebyla.

„S jejím řízením jste oproti současným vozům měli více práce. S motorem a převodovkou vzadu také měla tendenci přejít v zatáčce do přetáčivost, s čímž se muselo pracovat,“ vzpomíná. Také mu vadila vysoko umístěná sedačka a špatný sklon sloupku volantu.

Po skončení závodnické kariéry si v Norsku založil zimní rallyovou školu. Jejími žáky bylo i několik pozdějších mistrů světa. Třeba Petter Solberg či Richard Burns.

Dodnes se do Česka často vrací a setkává s dřívějšími i současnými členy škodováckého osobního týmu. Třeba i se šéfem Škody Motorsport Michalem Hrabánkem:

„Pana Hauglanda si pamatuji ještě z dob, kdy jako závodník jezdil se Škodou na domácích soutěžích, jako byly Rally Škoda a Rally Bohemia. Už tehdy to bylo něco výjimečného – zahraniční jezdec v tovární Škodovce. Během své práce jsem měl možnost ho poznat osobně a postupem času mezi námi vznikl přátelský vztah, který trvá už zhruba 20 let. John Haugland je člověk s velkým „škodováckým“ srdcem, čehož si ohromně vážím.

Stejně tak si vážím toho, že mám možnost s Johnem probírat výsledky po každém rallyovém víkendu. John bedlivě sleduje výsledky, pravidelně mi posílá svůj názor na dění na trati a pak o tom spolu diskutujeme.  Že nám John Haugland stále drží palce, to mě moc těší,“ dodává Michal Hrabánek.